středa 17. července 2013

Kapitola XXXI - Cheers

Snídaně, kterou si Elizabeth dopřála po namáhavém běhání obsahovala zbylou polovinu jablka, jeden plátek celozrnného chleba a hrnek neslazenéo zeleného čaje. Cítila, jak o v ní rychle mizí a jak má stále hlad – snažila se proto jíst, co nejpomaleji a přesvědčovala se, že toho jí příliš. María si do misky nasypala cereálie a zalila je mlékem.
,,Polotučné?“ Elizabeth se zhrozila ,,To nemyslíš vážně – jak chceš potom vypadat?“  napila se čaje – nebyl příliš dobrý, tak je dochutila citronem.
,,Problém, zlatíčko? Podívej se na mně: Pas mám štíhlý, boky tak akorát a bříško je ve skvělé formě. Já nepotřebuji zhubnout tolik co ty, já se chci pouze cítit fit – ale vím, jak strašné to musí být, když tě mezi sebou nechtějí... taky jsem kdysi byla tlustá jako ty. María pohodila vlasy a vyhrabala odněkud ze své drobné tašky rtěnku a začala ji nanášet na své plné rty. Elizabeth ji pozorně sledovala, jak její rty měnily barvu, jak si nanášela řasenku na oči – líbilo se í to, i když ona sama si na žádný make-up nepotrpěla, vždy zastávala přirozenost. Na zlomek sekundy však zatoužila podobat se Maríi. Vždyť vypadala jako hlavní hrdinka z Argentinské telenovely. Měla styl, byla krásná a sebevědomá. Elizabeth kromě poslední zmíněné věci všechno schází. Alespoň si to myslela a María ji nijak nepomáhala v tom změnit jí její špatný úsudek.
Elizabeth si ukousla posledního kousku jablka a dopila čaj. Převlékla se do dresu roztleskávaček. Sukně byla krátká a Elizabeth se příliš styděla za svá stehna, proto se nechtěla před Maríou ukazovat. Vyběhla co nejrychleji z pokoje – v jedné ruce drobný ručník, v druhé pet lahev s minerální neslazenou vodou a v uších sluchátka. Poslouchal směsicí letošních hudebních hitů. Potřebovala se odreagovat a když poslouchala Edith Piaf nebo jakéhokoli jiného šansoniéra, vždy ji to nutilo přemýšlet. Na to neměla náladu.
Za necelých patnáct minut se dostavila na blízké hřiště, některé dívky se již na místě protahovaly, jiné klábosily a nebo pokukovali po skupince chlapců, kteří se k cheerleaders přidali též. Postupně se na hřiště dostavilo všech devatenáct členů Světlušek – všichni na sobě měli modro-bílý dres a kvalitní boty, které neklouzaly na vlhké trávě. Vše začalo několika kolečky a krátkou rozcvičkou. Elizabeth se neloudala, byla rozcvičená již od rána, taže si na nemohl ztěžovat na ztuhlé svalstvo nebo bolesti kloubů. Dávala do toho všeho – potřebovala se před trenérkou předvést – hlavně také chtěla zapůsobit na ostatní... snad si ji oblíbí.

Ivan trávil většinu dne na přednáškách a volitelných seminářích. Díky dobrým studijním výsledkům z minulého ročníku na své domovské univerzitě mu bylo dovoleno absolvovat také přednášky o ruské literatuře, kultuře a umění.

Ivan
Drtivá většina přednášek stojí za houby, profesoři pořád něco mluví, já si to zapisuju, ale polovinu věcí stejně nevnímám. Je to nuda, nejlepší jsou volitelné semináře, které pořádají filozofická a pedagogická fakulta. Jejich předměty nejsou vůbec nudné – člověk se dozví alespoň něco nového. Žeru přednášející 'Ruské kultury' je to fakt kus. Vypadá jak vystřižená z mých časáků. Většinu času nosí krátkou sukni, bílou košili s hlubokým výstřihem a sako si zapíná na jediný knoflík přímo pod jejím bujným poprsím. Kdo by pak vnímal přednášku o ruských bohatýrech, když se mu dostává takového pohledu? Možná holky, ale u těch jsem zahlédl několik závistivých pohledů. Myslím, že jsem objevil svou budoucí manželku...
Moritz dnešní den trávil na přednáškách z Demografie, poslechl si úvod do Sociologie rodiny a usoudil, že bude nejlepší to všechno zapít. Celý den hleděl na přednášející a snažil se zapamatovat si, že ,,demografie je věda studující proces reprodukce lidských populací“ Tuhle přednášku měl, jako jednu z mála kompletně v angličtině – to asi proto mu tu připadalo tak nudné. Navíc zde byli samí divní lidé – všichni se mračili, měli na sobě šedivé oblečejí a tvářili se, jako by jim někdo strčil do úst citron. Přednášející – muž ve středních letech měl hlas vhodný tak do večerního pořadu pro pamětníky – dokázali by jste jím uspat i nemluvně – to se mu také málem povedlo. Moritz strávil zbytek přednášky kreslením karikatur profesora a jedině výbuchy smíchu, kterými pohoršoval své okolí mu bránilo ve spánku.

Žádné komentáře:

Okomentovat