Elizabeth vstávala nyní každé ráno ve čtyři hodiny. Na snídani si oloupala banán a smíchal jej s půlkou jablka nakrájeného na kostičky – čím menší, tím lepší. Jedla doopravdy pomalu a vychutnávala si to – po dobu dalších dvou hodin nedostane nic – až se vrátí z běhu, tak si možná za odměnu bude moci dát kousek jablka. Možná... hnala ji touha po dobré postavě – samotnou ji to děsilo – nikdy taková nebyla, nyní však šlo o mnohem víc než jenom o její spokojený pocit – aby mohla být u Světlušek, musí být hubená, mít ploché břicho a pevná stehna. Vždy, když ji honila mlsná, představila si sama sebe jako tlustou roztleskávačku, jak se ji dívky snaží zvednout a pod tíhou jejího těla jim křupou kosti v těle – celá sestava se bortí a jedné z nich dokonce rozmáčkne hlavu svým velikým tučným pozadím. Krev se rozpřískne po trávníku a zabarví krásné tváře roztleskávaček kapkami rudé tekutiny. Mozek se vymáčkne ven a rozplizne se na trávníku – i oči vylezou z důlků. Všechny dívky křičí, mají zlámané ruce a popraskané svaly - všechny se jí bojí a ukazují na ni, jak její obezita dokázala zničit družstvo. Elizabeth věděla, že to, co se odehrává v její hlavě je naprostý nesmysl, ale nemohla se tomu ubránit. ,,Takhle přeci nechceš dopadnout, takhle nechceš dopadnout ty huso. Neděláš to, abys se líbila nějakým trapným klukům – děláš to kvůli Světluškám a hlavně kvůli sobě“ Elizabeth se protáhla a chtěla přemluvit i Maríu, ale ta byla z včerejšího sex-chatování natolik unavená, že Elizabeth odpálkovala jediným gestem.
,,Ty budeš tlustá... měj se“ vyběhla z pokoje a do uší si strčila sluchátka. Hlavní dveře byly odemknuty, tak do nich jen lehce strčila a otevřely se samy. Vzduch byl cítit po pečivu, do pekárny se vezly čerstvé bagety již brzo ráno, aby si mohli ranní ptáčata zpříjemnit svůj den křupavou houskou a šálkem kávy, který si mohli nabídnou naproti v Café Brouxelles. ,,Je to hnus, je to hnus“ Elizabeth se snažila nedýchat nosem, aby mola lépe odolávat pokušení. Proběhla úzkou uličkou, míjela se s nějakým cyklistou, který si neodpustil hvizd, když se podíval na jějí tělo. Bylo to dobré nebo znamení? Znamenalo to: ,,Fíha, ta má ale sexy zadek“ nebo ,,Téda, na tuku z jejich stehen bych usmažil krůtí řízky“ Elizabeth se soustředila jen na běh, obloha se velice pomalu probírala k životu, stále ještě převažovaly ty temné barvy, do kterých byl Brusel ponořen. Míjela knihovnu, klub „Multiculturalisme“ - zde se konaly studentské slavnosti ze všech koutů světa – mezi studenty byl velice oblíbený. Minulý rok se zde konalo představení na počet Čínského nového roku. Také zde každoročně univerzitní kluby soutěžili o přízeň diváků – zde se taky dvakrát konal mezinárodní sraz hudebně-dramatických seminářů z celé Evropy. Zde také vyhrál poprvé seminář Univerzity St. Augeuna – protivníci nebyli s výsledky spokojen, odvolávali se na spojitost vzathu Multiculturalisme a univerzity, jelikož vše bylo součástí velkého komplexu. Klub i jeho vedoucí – profesionálové z celého světa jsou zavázáni slibem nestrannosti. Proto jsou zde taky lidé z soupeřících univerzit. Pochopitelně, že většina z nich hlasuje pro tu školu, kterou absolvovala, nebo na které profesně působila, všechno však dokáží v pořádku zahrát tak, aby situace vypadala zcela v pořádku. Elizabeth proběhla kolem Crefascy, znechuceně si odplivla a zahnula směrem k parku. Několik důchodců se psy na vodítku nejspíše probírali své někdejší mládí a jednomu z nich nejspíše utekl jejich nejvěrnější přítel. Pobíhal zmateně s vodítkem omotaným kolem těla a tlapek, štěkal, vrčel a snažil se zbavit toho provázku, co mu překážel v běhu. Běhala dokolečka, kličkovala mezi lavičkami i stromy, vyhýbala se odpadkovým košům, těm štěkacím smetákům a jejich 'dárečkům', které zde zapomnětliví lidé nechali. A to přitom je téměř u každého koše napsáno, aby po svých mazlíčcích uklízeli onu střevy zpracovanou potravu, která musela opustit jejich těla přímo tam, kde chodí lidé. Elizabeth se napila vody a přepla na další skladbu – zrychlila, aby stíhala tempu hudby a běžela ještě další půl hodinu. Když se pak vrátila na pokoj, dívky už byly vzhůru. María kontrovala svou emailovou poštu a měnila status na své sociální síti. Během toho také odpovídala na esemesku a očekávala hovor od své kamarádky. Musela sní probrat to hrozné oblečení, které na sobě má na své profilové fotce. To ji ihned připomnělo, že nesmí zapomenout 'cvaknout' se před webku do svého denního albumu s názvem: „Každým dnem krásnější“. Možná zkoušela nějaký přípravek proti vráskám nebo kontrolovala růst svých řas, nicméně fotografií v té složce bylo už něco přes šetset. Když neměla co dělat, rozklikla si složku a kochala se tím, jak vypadal před měsícem, před dvěma, před půl rokem a nebo vloni. Zdá se vám to jako poněkud primitivní zábava? Máte pravdu – je to primitivní...
,,Ty budeš tlustá... měj se“ vyběhla z pokoje a do uší si strčila sluchátka. Hlavní dveře byly odemknuty, tak do nich jen lehce strčila a otevřely se samy. Vzduch byl cítit po pečivu, do pekárny se vezly čerstvé bagety již brzo ráno, aby si mohli ranní ptáčata zpříjemnit svůj den křupavou houskou a šálkem kávy, který si mohli nabídnou naproti v Café Brouxelles. ,,Je to hnus, je to hnus“ Elizabeth se snažila nedýchat nosem, aby mola lépe odolávat pokušení. Proběhla úzkou uličkou, míjela se s nějakým cyklistou, který si neodpustil hvizd, když se podíval na jějí tělo. Bylo to dobré nebo znamení? Znamenalo to: ,,Fíha, ta má ale sexy zadek“ nebo ,,Téda, na tuku z jejich stehen bych usmažil krůtí řízky“ Elizabeth se soustředila jen na běh, obloha se velice pomalu probírala k životu, stále ještě převažovaly ty temné barvy, do kterých byl Brusel ponořen. Míjela knihovnu, klub „Multiculturalisme“ - zde se konaly studentské slavnosti ze všech koutů světa – mezi studenty byl velice oblíbený. Minulý rok se zde konalo představení na počet Čínského nového roku. Také zde každoročně univerzitní kluby soutěžili o přízeň diváků – zde se taky dvakrát konal mezinárodní sraz hudebně-dramatických seminářů z celé Evropy. Zde také vyhrál poprvé seminář Univerzity St. Augeuna – protivníci nebyli s výsledky spokojen, odvolávali se na spojitost vzathu Multiculturalisme a univerzity, jelikož vše bylo součástí velkého komplexu. Klub i jeho vedoucí – profesionálové z celého světa jsou zavázáni slibem nestrannosti. Proto jsou zde taky lidé z soupeřících univerzit. Pochopitelně, že většina z nich hlasuje pro tu školu, kterou absolvovala, nebo na které profesně působila, všechno však dokáží v pořádku zahrát tak, aby situace vypadala zcela v pořádku. Elizabeth proběhla kolem Crefascy, znechuceně si odplivla a zahnula směrem k parku. Několik důchodců se psy na vodítku nejspíše probírali své někdejší mládí a jednomu z nich nejspíše utekl jejich nejvěrnější přítel. Pobíhal zmateně s vodítkem omotaným kolem těla a tlapek, štěkal, vrčel a snažil se zbavit toho provázku, co mu překážel v běhu. Běhala dokolečka, kličkovala mezi lavičkami i stromy, vyhýbala se odpadkovým košům, těm štěkacím smetákům a jejich 'dárečkům', které zde zapomnětliví lidé nechali. A to přitom je téměř u každého koše napsáno, aby po svých mazlíčcích uklízeli onu střevy zpracovanou potravu, která musela opustit jejich těla přímo tam, kde chodí lidé. Elizabeth se napila vody a přepla na další skladbu – zrychlila, aby stíhala tempu hudby a běžela ještě další půl hodinu. Když se pak vrátila na pokoj, dívky už byly vzhůru. María kontrovala svou emailovou poštu a měnila status na své sociální síti. Během toho také odpovídala na esemesku a očekávala hovor od své kamarádky. Musela sní probrat to hrozné oblečení, které na sobě má na své profilové fotce. To ji ihned připomnělo, že nesmí zapomenout 'cvaknout' se před webku do svého denního albumu s názvem: „Každým dnem krásnější“. Možná zkoušela nějaký přípravek proti vráskám nebo kontrolovala růst svých řas, nicméně fotografií v té složce bylo už něco přes šetset. Když neměla co dělat, rozklikla si složku a kochala se tím, jak vypadal před měsícem, před dvěma, před půl rokem a nebo vloni. Zdá se vám to jako poněkud primitivní zábava? Máte pravdu – je to primitivní...
Žádné komentáře:
Okomentovat