středa 17. července 2013

Kapitola XXVIII - Mały rynek v Bruselu

Nový díl

Ania seděla v parku, v ruce odřenou Bibli. Zhluboka se nadechla a vůně růží rostoucích opodál ji vyčaroval nepatrný úsměv na rtech. Do příští přednášky ji zbývá ještě pár hodin, které chtěla strávit mimo svou kolej.
Její bledá pleť vypadala v poledním slunci jako kdyby byla vytesána z bílého mramoru. Paprsky se opíraly do jejích dlouhých vlasů a rozzářily je zlatavými  tóny. Všude kolem byl klid, vítr se opíral do stromů, které se s vrzáním prohýbaly. Odložila knihu vedle sebe a z koženého batůžku vytáhla zobcovou flétnu. Zahrála několik not a naslouchala zpěvu ptactva, se kterým by mohla stvořit dokonalý orchestr.
"Ania! Cześć!" ozvalo se do podmanivých tónů a zvuk flétny ustal. Ania se zvedla na nohy a schovala si věci do tašky. Z dálky na ni mávala pár lidí oblečených do středověkých kostýmů a v rukou měli několik hudebních nástrojů. Africké bubny, paličky, dudy, loutna a další drobné nástroje se spolu s jejich majiteli dopravily na prostorného parku, který sloužil těmto mladým hudebníkům  k rozvoji jejich uměleckých vloh.
 Julita, Katarzyna, Maciej a Tadeusz spolu s Aniou tvořili už od střední školy takový komorní folklórní soubor, který vznikl v Łodżi před pěti lety a od té doby všichni cestují po Evropě a hrají jen tak pro radost. Julita a její bratr Maciej žijí v Schaerbeeku, takovém větším městě necelé čtyři kilometry vzdálené od centra Bruselu; přestěhovali se do Belgie před pár lety, byl to také jeden z důvodů pro Aniu, proč zvolit tuto univerzitu. Tadeusz bydlí nedaleko Aniiné koleje v pronájmu a pracuje jako archivář v místním klášteře a Katarzyna? Ta učí v katolické mateřské škole nedaleko Koekelbergu. Ania a Maciej jsou nejmladší a také jediní studenti, kteří většinu času tráví nad knihami či v kostele. Proto nestíhají pravidelné schůzky ohledně skladby nových písní. Maciej se rozzářil při pohledu na světlovlasou dívku a něco zaznakoval. Ania se zasmála a podala mu svůj zpěvník.
"Díky, jsi zlatá - já ten svůj nemůžu najít, nevzpomenu si, kam jsem jej jen mohl dát"
Úsměvem mu odpověděla, protože znakovat nyní nemohla, v jedné ruce držela svůj batoh a druhou z něj vytahovala flétnu.
"Dneska by jsi 'Gaudete' měla zpívat ty, Katjo - já si vezmu na starost refrén spolu s bratrem a pak zkusíme i ty další..." Julita listovala ve svém zpěvníku a párkrát si pročetla notový zápis. Měla skvělou paměť. "Anio, chceš si půjčit můj zpěvník, nebo to zahraješ zpaměti?"
Ania zatřásla hlavou a přiložila si flétnu ke rtům, zahrála první tón a Maciej svým nízko položeným hlasem zazpíval první sloku, Tadeusz se přidal hrou na loutnu, ale Katazryna jej zastavila.
"Ta se tam zakomponuje jen s obtížemi, měli by jsme to omezit jen na flétnu a na ty bubny, uvidíme, co z toho vzejde"
"Tady by se vlastně žádné nástroje ani používat nemusely, ale problém je v tom, že tohle je píseň spíše pro sborový zpěv - proč nezkusit něco jiného? " Maciej zvedl ze země dudy a spustil sólo "La Suite Meutriere", Ania se pomalu přidala flétnou a Tadeusz hrál na bubny. Prsty poklepával na napnutou kůži a podupával levou nohou no rytmu. Lidé v parku procházeli kolem a někteří se dokonce pozastavili, aby se zaposlouchali do nádherných tónů středověké hudby. Ania najednou nevypadala zase tak bledě a její tvář se na slunci rozzářila. Při hře měla zavřené oči, byl to osvobozující pocit, díky tomu jí její handicap připadal zcela bezvýznamný,  protože i když nemohla z úst vypouštět žádná slova, ta melodie kterou vyluzoval nástroj ovládaný jejími prsty a rty. I ve svém šedivém oblečené vypadala, jako by ji obklopovaly všechny barvy; Ania hraje na flétnu už od šesti let a za tu dobu ovládla jak Zobcovou, tak příčnou, ale také panovu flétnu, na kterou hraje při všech vystoupeních jejich malého sboru. Hodiny začaly odbíjet celou...

Žádné komentáře:

Okomentovat