středa 17. července 2013

Kapitola V - Žena z Crefascy


Elizabeth
Na univerzitu St. Augeuna jsem se chtěla dostat už od střední školy. Jakožto lesbička a bojovnice za práva žen (a že se tím netajím), rozhodla jsem se přispět svou troškou do mlýna ke globálnímu zlepšení situace a tak jsem se přihlásila na Gender studies v angličtině. Člověk by měl jít za svým snem a já bych velice ráda získala místo na jedné z univerzit v USA. Mým cílem je dostat se do politiky a změnit myšlení dnešního světa. Loňským rokem jsem prošla otravnou selekcí na Crefasscu a naivně jsem doufala, že pobyt mezi ženami mi bude vyhovovat - zjistila bych tak ještě více věcí o chování žen v čistě homogenním kolektivu... Jak jsem byla nadšená, že Belgie je zákony dobře opatřená proti rasismu vůči menšinám - to tu sice pořád platí, nicméně - co je na papíře, to nemusí být v reálu vůbec tak růžové. I když v Belgii platí zákaz jakýchkoliv rasistických akcí proti homosexuálním jedincům, lidem nemůžete upírat jejich názor na věc a musím říci, že ty konzervativní slepice z Crefascy mi dávaly dost dobře najevo, že mě na koleji nechtějí. Proto jsem se hned po prvním semestru přestěhovala na obyčejnou kolej - na tuhle. Jsem na pokoji s jednou Polkou a také s holkou ze Španělska - obě údajně mluví skvěle anglicky, takže na žádné komunikační problémy snad nenarazíme - ale přece jen jsme tu teprve první den. Jsem ráda, že jsou obě dvě teprve v prvním ročníku - cítím v sobě nějakou moc a ráda bych ji využila. Taky jsem slyšela, že Polky jsou špindíry, uvidíme co je na tom pravdy...
Ania - drobná, necelých stopětapadesát centimetrů vysoká dívka, studentka teologie z Krakova se v mládí často stěhovala. Nejdříve to bylo v rámci Polské republiky: z Krakova do Katovic, z Katovic do Poznani a z Poznani do Varšavy. Díky otcovým pracovním cestám po Evropě si i jeho rodina musela zvyknout na neustálý pohyb. Z Polska šli nejdříve do Německa, poté do Francie a nakonec se uchytili v Lucembursku, kde už spokojeně pět let žijí. Ania vystudovala střední školu ve francouzském jazyce v Diekirchu a poté se postavila na vlastní nohy. Odjela studovat do Belgie a plánuje zde zůstat. V důsledku častých změn bydliště si Ania téměř žádné přátele nenašla, zato se naučila všechny tři jazyky, kterými se tady hovoří. Ráda by zde požádala o občanství, až dostuduje, ale její rodiče s tím nechtějí souhlasit. Rodina má držet při sobě a jako jejich jedinná dcera je povinna se o oba rodiče postarat až zestárnou - jako dík za jejich péči v době, když byla ještě dítě...
Pokoj 301a, kde Ania, Elizabeth a María (studentka ze Španělska) bydlely, patřil k těm lepším - k těm, teré prošly kompletní renovací. Všechno bylo čísté a sterilní - ještě nepoužité. Vypadalo to jako v nemocnici, proto první věc, kterou Elizabeth udělala, bylo vylepení několik plakátů na svou šatní skříň. Většinou to byly její oblíbení šansoniéři jako Édith Piaf či Jacques Brel. Také hned vytáhla desítky knih a zaplnila jimi více než polovinu skříňky na osobní věci a také celou polici nad hlavou. Byla to milovnice klasických autorů jako byl Boccacio, Wilde či Puškin. Především ale obdivovala dílo Amandine-Lucie-Aurore Dupinové, která vystupovala pod pseudonymem George Sand. Však také o ní psala semestrální práci - o jejím vlivu na tehdejší společnost a jejím zoufalém životě. Aurore byla pro Elizabeth částečně vzor. Občas chodila oblečena v pánském oděvu a na maturitní ples si místo šatů olékla smoking a k tanci vyzvala svou tehdejší lásku Lorettu Leroirovou - umíte si představit, jak to tehdejší spolužáky překvapilo (a pohoršilo). S Loretou se Elizabeth viděla naposledy na plese a od té doby se jejich kontakty zpřetrhaly... Nikdy se nikomu nesvěřila proč se s spolu nevídají a když na to přijde řeč, rychle odvede konverzaci jinam...
S postupným vybalováním všech potřebných i nepotřebných věcí se pokoj začal pomalu měnit v útulné útočiště. Ania si da postel pověsila kříž a na stolku vedle postele si položila Bibli. Žádné jiné knihy, žádné časopisy, žádné taštičky s makeupem, nic. Oblečení si pečlivě poskládala do skříně - převládala šedá, bílá a černá barva. Žádná trika s hlubokým výstřihem, jak to bývá v módě, její šaty a sukně končily hluboko pod koleny - není přeci potřeba se odhalovat...
_____________________


1 Crefasca - Dívčí kolej profesorky Crefassienette

Žádné komentáře:

Okomentovat