středa 17. července 2013

Kapitola XVII - Sny vodkou propletené


Ivan byl zvyklý na alkoholové sešlostí na chodbách, proto se také napřed posilnil panákem vodky. Jeho jen tak něco nepoložilo - pil alkohol často a pil jej rád - kdo ví, možná první konkurence pro Elizabeth? Vyšel z pokoje dobře naladěný, pobrukoval si neznámou melodii, semtam prohodil nějaké to slovíčko v ruštině - možná chtěl zapůsobit na dívky - ty však o něj nejevily moc veliký zájem. Bloudil po chodbě, na chvíli jej napadlo, že by se mohl připojit ke skupince, která roztáčela lahev od piva a vymýšlela podivné úkoly, kterými byli obdarován přísedící. Motal se kolem dívek a zalíbila se mu jedna černovlasá a odvážná, zpívajíc ruský text anglické písně, která se právě ozývala z reproduktorů. Stál kousek od ní, sledoval pohyby jejích rtů když zpívala, prameny vlasů, které poletovaly ve vzduchu do rytmu hudby, celá řeč těla se mu zdála okouzlující a když na něj na chvíli upřela svůj pohled, věděl, že ji musí mít... Napil se piva, aby si dodal trochu odvahy a na chvíli ji přerušil z hudebního tranzu. ,,Máš moc hezký hlas" cíleně dal přednost zesílenému přízvuku, aby zdůraznil, jaké je národnosti.
Dívka sebou trhla, když uslyšela ruštinu, která nevycházela z jejích úst - otevřela oči a podívala se na Ivana - měl krátké vlasy, roztrhané tričko, na kterém byla zobrazena Moskva. Potisk se sice trochu sloupal, ale i přesto patřilo k jeho nejoblíbenějším. Měl na sobě volné, tmavě zelené kalhoty, které byly v kontrastu s červenou barvou trika a žlutou barvou tenisek. Na pravé ruce měl dva kožené náramky a v levé držel lahev od piva.
,,Díky" dívka se do rytmu hudby jemně zavlnila a upřeně se dívala Ivanovi do očí - navázaním zrakového kontaktu jej zcela pohltila. Pramen vlasů se z temene hlavy svezl na tvář, stále z něj nespouštěla oči - Ivan svou rukou vlasy jemně odhrnul, aby mohl být oslňován její krásou. Měla nádherné oči a voněla po exotickém ovoci. ,,Jak se jmenuješ?" dívka si prohrábla vlasy dozadu a když ji padaly zpět do obličeje, zakryly ji pravou stranu tváře. ,,Ivan" nyní, když ji odkrýval vlasy podruhé, zajel prsty hlouběji mezi husté prameny, aby se mohl dotknout její tváře. ,,A jak ty?" Jakmile se jí dotkly jeho chladné konečky prstů, dívka se lehce zachvěla. Ivan se pousmál a sjel prsty ke krku. Prsty poté sklouzly a ruku svěsil dolů. ,,Sonya"černovláska přistoupila blíže, aby se jej mohla svým tělem dotknout. Stále Ivanovi hleděla do očí. Věděla, že už je nadobro v její moci. Nebránil se, když mu prsty nenápadně zajela pod triko a pečlivě vypilovanými nehty se zaryla hluboko do kůže - tak, až Ivan sykl bolestí. Byla to však bolest, která se mu líbila, kterou očekával a po které toužil. Chtěl víc, než jen tyto náznaky - chytl její ruku a přitlačil ji silněji na hruď. ,,Slyšíš jak tluče ? - to všechno díky tobě" Na odpověď Sonya stiskla prsty jeho bradavku a jemně jí zatáhla. Pozorovala, jak se celé Ivanovo tělo propíná a jak slastně zavírá oči. Přitlačila jej ke zdi tak silně, že na chvíli přemýšlela, jestli mu nevyrazila dech. Přitiskla se k němu tělo na tělo a do ucha mu zašeptala několik neznámých slov, nasměrovala jeho pohled na kapsu u kalhot, ve které se leskl malý stříbrný sáček čtvercové velikosti a se šibalským úsměvem jej vedla ven z budovy. Venku se ochladilo, ale vzduch byl čerstvý a foukal jen slabý vánek, který si pohrával se Sonyinými vlasy. Přitáhla jej k nedalekému zábradlí, Ivan se o něj opřel a zaklonil se dozadu, aby mohl lépe odolávat návalu hladových polibků, kterými byl zasypáván. Nestíhal jejímu dravému chování. Rychle mu přetáhla triko a zakrla mu jím obličej. Začala své zuby zatínat do jeho paží, nehty se zařezávaly do jeho kůže a ticho, které v tuto dobu obcházelo Brusel, bylo narušováno nepravidelným hlasitým dechem Ivana, který se zcela poddal jejímu počínání. Sonya však z kapsy nevytáhla slibovaný předmět, nýbrž se své zadní kapsy vytáhla policejní pouta obvázané růžovým chmýřím. Musela v tom mít už dlouholetou praxi, protže v jedné vteřině se v 'klepetech' objevila Ivanova levačka a také jedna tyčka ze zábradlí, se kterou teď mohli trávit čas. Na hruď mu lihovkou napsala tři písmena a pak vesele odkráčela do budovy, jelikož měla zálusk na někoho jiného z Ivanova pokoje - a jak už jistě tušíte, byl to právě Ansell...

Žádné komentáře:

Okomentovat