Ansell se začal přehrabovat ve svých taškách a vytahovat z nich všechny důležité věci: knihy, oblečení a také notebook uklidil do své skříně, nelámal si příliš hlavu s tím, jak to má všechno dohromady pomíchané, nechtěl se na pokoji moc dlouho zdržovat.
,,Jsem Moritz a ty?" ozvalo se Ansellovi za zády, když zrovna vybaloval nějaké léky a ukládal je do speciální krabičky, kterou uložil pod postel. Prudce se postavil a otočil - málem do Moritze vrazil, nečekal, že bude stát tak blízko.
,,Ehm...jo...jo... Ansell" napřáhl ruku a stikl tu Moritzovu. Ten stisk opětoval, jakmile sevření trochu povolilo, Ansel ruku vztáhl k sobě a začal se zabývat zase svými věcmi - nerad podával lidem ruce, příliš ho to svazovalo - nevěděl jak silně má stisknout, jak dlouho má držet a netušil jestli s ní má mávat, třepat a nebo být jak větev od stromu... Vzápětí se vzpamatoval a rychle podal ruku taky Ivanovi - ten ji jen tak ledabyle chytl a představil se, nejspíše taky nebyl nějak zvlášť vysazen na představování se a po chvilce se zase vrátil ke čtení časopisů. ,,Dáš si?" před obličejem se Ansellovi houpala lahev s nápisem 'Водка' a silné 'aroma' se zase rozprostřelo po celé místnosti. ,,Prolomí to ledy a konverzace nebude stát" Moritz se napil z lahve a odložil ji na stůl. ,,Ne, díky" Ansell byl rád, že je lahev dostatečně daleko od jeho nosu.
,,Neměl bys tolik nasávat, bude ti blbě" Ivan zvedl oči od časopisu a koukl na Moritzovy červené oči.
,,Jsem v pohodě" na důkaz toho si Moritz dal ještě dva loky a odkráčel na chodbu, v pokoji zavládlo ticho přerušované otáčením listů a tlumenými hlasy z chodby.
Ansell nervózně podupával nohou a urovnával knížky v poličce - už potřetí. Koukal po všem tom nepořádku a jen těžko skrýval znechucení. Začalo mu kručet v žaludku, zrudl a praštil se do břicha - zároveň si hlasitě odkašlal, aby odvedl pozornost - zvedl se a šel ke dveřím, nejspíše měl nasměrováno do kuchyňky. Dřív než stihl stisknout kliku, dveře se vší silou rozevřely a hrana dveří mu přerazila nos - ihned byl celý od krve. ,,Sakra, au..." Ansell se chytl za nos a se zakloněnou hlavou běžel do koupelny.
,,Někdo na chodbě pomočil zdi ! ha ha" Moritz celý rozjařený s rozepnutým poklopcem pobíhal po pokoji a hledal další lahev vodky. Asi mu nikdo neříkal, že s tvrdým alkoholem se musí opatrně a nic se nemsí přehánět - a taky by se měl naučit, že určité partie mají zůstávat skryté v kalhotách a neměly by se vystavovat na veřejnosti. To jej však asi netrápilo a nebo to fakt přehnal s vodkou a kdo by pak takové věci řešil...
Ivan se zvedl z postele a šel za Ansellem - nemohl se přestat smát Moritzovi a jeho zápolení s poklopcem, které po chvíli vzdal a usnul na podlaze.
,,Jsi v pohodě?" zeptal se a přidušoval smích
,,Uhm...jo" Ansellův hlas zněl směšně (zkuste si říct 'Uhmm, oui a držet si přitom nos, budete znít jako vepři...) ,,Podáš mi další ubrousky?"
Krev se pořád nedařilo zastavit a tak mu Ivan kromě ubrousků donesl také trochu ledu - ten však páchl po mase - zkaženém mase - ten led tu musel být už dost dlouho...
Ivan
Dostat se na tuhle školu nebylo těžké, jak by se na první pohled mohlo zdát - stačilo mít dobré známky, vyžádat si skvělé doporučení od studentů, získat povolení k pobytu v Evropě, povolení ke studiu na belgické univerzitě, absolvovat testy z francouzského nebo německého jazyka, prokázat elementární znalost angličtiny, vyřídit pár zbytečným papírů - zaplatit si část cesty, (zbytek platila studijní agentura) a pak hurá na univerzitu - počkat...bylo to náročný a hlavně dost drahý (na cestu dlouhou přes dva tisíce kilometrů si nachystejte nějaké peníze navíc - ne všichni byli tak poctiví - semtam jsem něco prošvihl, někde jsem se ztratil a jindy jsem zase chytl špatného stopa - ne že bych neměl zaplacenou letenku přímo, ale tak nějak se všechno zamotalo... o tom jindy. Na koleji jsem už od minulého týdne - musel jsem si sice doplatit dny navíc, ale kde jinde by jste chtěli přespat, na lavičce v parku? Na chodníku před knihovnou? Cesta holt nevyšla podle mých představ a já se tady dostavil o pár dní dřív. Jsem rád, že jsem z Pitěru konečně vytáhl nohy - bylo tam na mě moc lidí a já chtěl vždycky do světa - sice nevím, proč volba padla zrovna na Belgii, ale...prostě se to všechno nějak semlelo a já jsem tady... co na to říci?
______________
1 Pitěr - Petrohrad, Sankt Petersburg - hovorová verze města
Žádné komentáře:
Okomentovat